I když se píše rok 2015, což znamená, že je to lichý rok a žádná olympiáda nemá být, my rušíme tradici a olympiádu si rozhodně chceme užít. A nejen letní, ale i zimní i paralympijskou a k tomu i vodní hrátky. Může se zdát, že týden nám na to rozhodně stačit nebude, ale kdo umí, ten umí.
Letošní sportovci z Moravy se sjeli na krásné tábořiště u Opavy u obce Mladecko. A že jich bylo, rovných 73. Postavit a obydlet olympijskou vesnici nám zabralo celou neděli, ale v pondělí jsme slavnostně zahájili letní (pravou řeckou) olympiádu. Slavnostní ceremoniál se nesl v duchu představování států (družin), které se olympiády účastnily, hlavní slovo si vzal náš předseda olympijského výboru, hlavním řečníkem sportovců byl přečten slavnostní slib o čestnosti, vztyčili jsme vlajku za zvuku olympijské písně (beze slov) a nakonec i zapálili olympijský oheň. Jelikož rtuť teploměru se na slunci přibližovala i 33 stupňům, tak jsme opravdu v řecké atmosféře začali sportovat v disciplínách jako je hod oštěpem, skok do dálky, zápas, hod diskem, recitace a štafeta.
V úterý jsme se mohli tak s radostí vrhnout na zimní olympiádu. Jelikož rtuť teploměru stále rostla, moc jsme si přáli být aspoň na chvíli na nějakém ledovci. Ale to se nepovedlo, takže disciplíny jako biatlon, slalom, sjezd, curling, běh ve sněhu na sněžnicích nebo psí spřežení, se odehrával v extrémních podmínkách 34 stupňů. A zvládlo se, organizátoři se ale u toho řádně zapotili.
Ani středa nechtěla přinést ochlazení, navíc, voda ve studni dochází. Tak nám nezbývá než opustit olympijskou vesnici a vyrazit k vodě. Balíme si svých „pár švestek“, nabíráme zbytky vody a jdeme – jedeme – jdeme směr Slezská Harta. Vodní hry se spíše podobají vodním hrátkám. Starší část olympijské výpravy si vaří vlastní oběd, mezi tím brázdí přehradu na člunech, potápí se, zkouší vodní pólo, apod. Když došla i mladší část olympijské výpravy, ta starší se odebrala na cestu do Jakartovic, aby zde zabivakovala a přečkala zde až do rána. Mladší se po vodních hrátkách uvelebili u přehrady, a za krásné jasné noci přespala zde. Čtvrteční rozcvička se tak nesla v duchu plavání, cákání a skoků do vody. Pak už jen přesun do olympijské vesnice. Ti, kterým zbyly ještě síly, tak se pustili na noční dobrodružnou bojovku.
V pátek jsme už byli celkem zmožení, odření, poštípaní od vos. Takže na řadu přichází paralympiáda. Hlavním úkolem je běhat a opatřit si lék, který nás zase postaví na nohy (pelyňkový čaj). A večer… to jsme zjistili, že ani pelyňkový čaj není všelékem a že nás přepadla zákeřná „veš dětská“. Takže postihnutí jedinci museli ještě podstoupit jednu léčbu. Aby nám to léčení šlo krásně „od ruky“, byla k této příležitosti složená táborová hymna, jejiž refrém je velmi výstižný „Veš, veš, líná veš, já jsem prostě líná veš…“
Sobotu jsme trávili společně u další olympiády, Biblické. Ověřili jsme si nejen své znalosti, ale i dovednosti, které musely i biblické postavy občas využít ve svém životě. Odpoledne jsme měli možnost se společně vyfotit a hlavně trávit příjemné závěrečné chvíle v přírodě, kde jsme si shrnuli co nám tábor dal. A výsledkem je, že by jsme se všichni rádi za rok viděli zase.
Večer jsme prožili při slavnostním závěrečném ohni, který dosahoval nejen velké výšky, ale i vysoké hřejivosti. 10 účastníků tábora se rozhodlo, že složí slavnostní slib Pathfinderu.
Měli jsme možnost společně prožít krásný týden, kdy jsme si zasportovali, motivaci jsme nacházeli i v Bibli, inspirovali jsme se příběhem chlapce, který poznával Boha. Měli jsme možnost poznat nové kamarády. Boží přítomnost jsme cítili i v tom, že se nám nestaly žádné vážné úrazy, že i když došla voda, tak byl někdo, kdo se o nás postaral a vodu nám přivážel, dobrovolně, že pršet začalo až po té, co jsme ukončili slib, že dobří lidé ještě nevymřeli a nabrali hordu táborníku do autobusu i mimo zastávku a bylo toho i více. Takže, za rok snad opět na nějakém táboře Pathfinderu, ahoj!
Renata Kaminská
