Sobota 15.11.2014

Prodloužený víkend je jako stvořený pro další Pathfinderskou akci. Začínáme trochu netradičně, pozváním všech rodičů na vzpomínkovou akci na tábor. Aby aspoň tak trochu zakusili táborovou atmosféru, a aby aspoň trochu tušili, co všechno jsme mohli zažít. Každý vzpomínal – vedoucí i děti. A rodičům jsme naše vzpomínky dokreslili spoustou fotek a videí. Prostě se nedá nic jiného dodat, než že to bylo „Super!“

Na dvorku před sborem Ostrava – Radvanice zaparkovala stará dobrá známa modrá dodávka a my už velmi zkušeně do ní uložili batohy, spacáky, karimatky, hry a sladké buchty od maminek.

Rozdělili jsme se do aut a vyrazili směr Kopřivnice na skautskou základnu Vanaivan. Přijeli jsme za tmy, ale i tak se mnozí vydali na průzkum okolí kolem chaty. Další vybalovali, chystali si věci ke spánku, jiní se podíleli na chystání večeře… Každý si našel nějakou činnost. Při večeři bylo nezbytně nutné se opět poučit o pravidlech pobytu a následujícím programu.

Chata je něco trochu jiného, než tábor. Je tu světlo i v noci, je tu teplo, i když venku mrzne, záchody jsou splachovací, teplá voda teče vždy…a taky je tu spousta techniky, kterou jsme využili pro večerní kino. I když se jako vždy zodpovědní vedoucí snaží všechny nahnat do postele už od 22 hodiny, dětské mluvidla a hlavy plné srandiček jsou proti. A tak se dá prohlásit věta „Už spí…“ skoro až v neděli…

 

Neděle 16.11.2014

Další výhodou je, že nás nikdo nebudil v 7 hodin ráno na rozcvičku. Ale kolem půl deváté jsme se sešli na ranní zamyšlení a snídani. Po té už následoval program venku. Výjimečně si každý dobrovolně a rád udělal rozcvičku i bez vedení vedoucích. Místo klasických cviků děti obsadily venkovní posilovnu. A pevné svaly, to bylo pro dnešní den velmi potřeba. Celé dopoledne, poledne a část odpoledne jsme se věnovali:

  • 10 metrové lezecké stěně
  • lanovému praku
  • a skoku big swing – volné zhoupnutí z 10 metrové výšky na laně.

V rámci těchto činností mnozí překonávali své obavy z výšek, učili se důvěřovat svým vedoucím a kamarádům, že je nejen správně navlečou do horolezeckých úvazků, ale taky, že je z desetimetrové výšky budou dobře jistit, aby se jejich lezení neproměnilo ve volný a nekontrolovatelný pád. A pro váš klid – nikdo se nekontrolovatelně nezřítil. Všichni si skoro všechno vyzkoušeli a čas utíkal a utíkal, až už jsme si konečně uvědomili, že máme hlad a vydali se na pozdní oběd.

Po obědě každý uvítal po fyzickém výkonu odpočinek.

Odpoledne jsme si zahráli pár her v jídelně – hledání čísel, kyselý úsměv a ruční pexeso. Po té následovala oblíbená večerní hra „Obchodníci a piráti“. Oproti táboru, dali piráti obchodníkům velmi zabrat a tak „levně nakoupit a draze prodat“ bylo velmi obtížné. Ale děti to nevzdávaly a do města, kde se mimo prodeje i odpočítával konec hry, chodili nejen nakupovat a prodávat, ale ještě prosit o více času. Ten sice dostali, ale i tak má všechno svůj konec. Tentokrát nevyhráli stejně jako na táboře ti nejmenší, ale ti nejstarší – Tom a Petr.

Po večeři jsme si prohlédli fotky z celého dne, využili jsme opět zázemí s elektřinou a pustili si film. Věta „Už spí…“ byla rozhodně vyslovena dřív než předešlou noc.

 

Pondělí 17.11.2014

Budíček nebyl, snídaně a zamyšlení ano, dobrovolná rozcvička také, a k tomu se ještě přidalo balení a úklid. Ale než to tu opravdu zabalíme, tak si to chceme ještě pořádně užít. K adrenalinovým aktivitám ze včerejšího dne ještě přidáváme dlouhý sjezd na lanovce (v úvazku na kladce). Před obědem, který bude opět a zase trochu opožděný se vydáváme dobýt další hrad, tentokrát Šostýn. Jelikož se nám to povedlo, můžou si děti po „Brníčku“ připsat další úspěšně dobytou pevnost. Získali všech pět vlajek, odměna byla sladká a návrat na základnu rychlý. Čas nečeká. Někdo posiluje, někdo balí, někdo griluje oběd, někdo jí, někdo vytírá, někdo umývá, jiný vysává… Možná byste koukali, jak nám ty domácí práce jdou pěkně od ruky. Aby ne, když nás je na to 35!

Otvírají se dveře staré známe modré dodávky, spacáky, kufry, karimatky a prázdné plechy od buchet se opět skládají dovnitř, děti do osobních aut a je čas se zase rozloučit. Přiznáme se, moc se nám nechce. Akce se vydařila, počasí nám ukázalo i uplakanou tvář, ale to jen na chvilku a jinak nám přálo. Vznikla nová přátelství, posunuli jsme hranice svého strachu a obav, učili se důvěřovat jeden druhému, naučili se jistit druhé, zahráli jsme si hry, pokecali o našich radostech i starostech … vrátili se unavení, ale spokojeni domů. Byl to prostě super víkend se super partou dětí, dorostu i dospělých!

© 2024 CASD Ostrava Zábřeh

Následuj nás: